TIPY NA VÝLET
Další zajímavé tipy na výlet v blízkém okolí naleznete zde.
Sokolovský zámek
Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest, z nichž nejdůležitější byla tzv. Erfurtská, vedoucí ze středního Německa přes Kraslice a Svatavu a potom cesta z Chebu do Lokte a dále do Prahy. Nejstarší písemná zmínka o Sokolově je ze 13. dubna 1279, kdy se v souvislosti s obchodními jednáními připomínají bratři Nothaftové, kteří užívali přídomek "ze Sokolova" ("de Walchenawe"). Tehdy již patrně stála a jako panské sídlo sloužila vodní tvrz, která je doložena archeologickým výzkumem. Skládala se z kruhové hradební obvodové zdi, která obklopovala obdélný obytný palác. Nothaftové prodali panství v roce 1339 Winklerům a od nich se majetek dostává v roce 1366 do správy královské komory. Husitské války se osudu panství nedotkly a po jejich ukončení získal sokolovské panství od císaře Zikmunda v roce 1434 Kašpar Šlik. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad obdélného půdorysu se čtyřmi nárožními věžemi, který dal základ dnešní zámecké stavbě. Posledním pánem Sokolova ze šlikovského rodu byl Jan Albín, který se svým bratrem Jáchymem Ondřejem patřil od roku 1618 k vůdcům českého stavovského povstání. Po porážce povstání v rozhodující bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 Jan Albín Šlik uprchl do ciziny a jeho bratr Jáchym Ondřej byl 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Hned roku 1621 byl sokolovský hrad s celým panstvím Šlikům zabaven a roku 1622 prodán Nosticům, významnému rodu pevně oddanému Habsburkům. Sokolovský hrad plnil svou vojenskou funkci při obraně města po celou dobu třicetileté války. V Sokolově se vystřídali nebo panstvím protáhli jak stavovští, tak císařští, saské vojsko, bavorská armáda a naposledy Švédové, kteří město Sokolov a poškozený hrad v roce 1648 vypálili. Sokolovský hrad byl po útocích v průběhu války zcela zničený a proto jej nechal přestavět jeho majitel Jan Hartvik Nostic v pozdně renesančních formách na pohodlný zámek. Přestavba byla provedena v letech 1659-1663. Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové. V letech 1800-1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic - Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes. V průběhu 2. poloviny 19. století dochází k postupnému zmenšování a likvidaci parku a obory kolem zámku a ze zámecké zahrady se postupně stává městský park. Za 2. světové války byly ve sklepích zámku vybudovány dva protiletecké kryty. V roce 1945 byl zámek Nosticům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Několik měsíců v něm sídlilo velitelství americké armády, která osvobodila Sokolov. V 50. letech sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny a mnohé věci byly převedeny do jiných kulturních institucí. Došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V průběhu 60. let se začal zámek postupně opravovat a byla v něm umístěna okresní knihovna a v roce 1960 zde bylo otevřeno Muzeum hornického Sokolovska. V 70. letech byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě. V roce 1982 bylo muzeum přeměněno na městské a od roku 1984 nese statut muzea okresního. V letech 1993 - 1994 došlo ke generální opravě zámku. Tato poslední obnova plně respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století. Fasády zámku dostaly charakteristickou cihlovou barvu a okenní ostění a portály byly zvýrazněny barvou bílou. V průběhu oprav zámku byl prováděn archeologický výzkum, který přinesl objevy, které v mnohém rozšířily a podstatně ovlivnily naše stávající představy o vývoji panského sídla v Sokolově.
Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest, z nichž nejdůležitější byla tzv. Erfurtská, vedoucí ze středního Německa přes Kraslice a Svatavu a potom cesta z Chebu do Lokte a dále do Prahy. Nejstarší písemná zmínka o Sokolově je ze 13. dubna 1279, kdy se v souvislosti s obchodními jednáními připomínají bratři Nothaftové, kteří užívali přídomek "ze Sokolova" ("de Walchenawe"). Tehdy již patrně stála a jako panské sídlo sloužila vodní tvrz, která je doložena archeologickým výzkumem.
Skládala se z kruhové hradební obvodové zdi, která obklopovala obdélný obytný palác. Nothaftové prodali panství v roce 1339 Winklerům a od nich se majetek dostává v roce 1366 do správy královské komory. Husitské války se osudu panství nedotkly a po jejich ukončení získal sokolovské panství od císaře Zikmunda v roce 1434 Kašpar Šlik. Šlikové kolem roku 1480 přestavěli tvrz na hrad obdélného půdorysu se čtyřmi nárožními věžemi, který dal základ dnešní zámecké stavbě.
Posledním pánem Sokolova ze šlikovského rodu byl Jan Albín, který se svým bratrem Jáchymem Ondřejem patřil od roku 1618 k vůdcům českého stavovského povstání. Po porážce povstání v rozhodující bitvě na Bílé hoře 8. 11. 1620 Jan Albín Šlik uprchl do ciziny a jeho bratr Jáchym Ondřej byl 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Hned roku 1621 byl sokolovský hrad s celým panstvím Šlikům zabaven a roku 1622 prodán Nosticům, významnému rodu pevně oddanému Habsburkům.
Sokolovský hrad plnil svou vojenskou funkci při obraně města po celou dobu třicetileté války. V Sokolově se vystřídali nebo panstvím protáhli jak stavovští, tak císařští, saské vojsko, bavorská armáda a naposledy Švédové, kteří město Sokolov a poškozený hrad v roce 1648 vypálili. Sokolovský hrad byl po útocích v průběhu války zcela zničený a proto jej nechal přestavět jeho majitel Jan Hartvik Nostic v pozdně renesančních formách na pohodlný zámek. Přestavba byla provedena v letech 1659-1663.
Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové. V letech 1800-1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic - Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes.
V průběhu 2. poloviny 19. století dochází k postupnému zmenšování a likvidaci parku a obory kolem zámku a ze zámecké zahrady se postupně stává městský park. Za 2. světové války byly ve sklepích zámku vybudovány dva protiletecké kryty. V roce 1945 byl zámek Nosticům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Několik měsíců v něm sídlilo velitelství americké armády, která osvobodila Sokolov.
V 50. letech sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny a mnohé věci byly převedeny do jiných kulturních institucí. Došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V průběhu 60. let se začal zámek postupně opravovat a byla v něm umístěna okresní knihovna a v roce 1960 zde bylo otevřeno Muzeum hornického Sokolovska. V 70. letech byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě.
V roce 1982 bylo muzeum přeměněno na městské a od roku 1984 nese statut muzea okresního. V letech 1993 - 1994 došlo ke generální opravě zámku. Tato poslední obnova plně respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století. Fasády zámku dostaly charakteristickou cihlovou barvu a okenní ostění a portály byly zvýrazněny barvou bílou. V průběhu oprav zámku byl prováděn archeologický výzkum, který přinesl objevy, které v mnohém rozšířily a podstatně ovlivnily naše stávající představy o vývoji panského sídla v Sokolově.
Památky na hnědouhelné hornictví
Ve vlastním městě zůstalo, na rozdíl od jeho bližšího i širšího okolí, zachováno velmi málo přímých památek na těžbu hnědého uhlí. Jako zajímavost je možné uvést ústí dědičné štoly Jiří - Josef, které je situováno pod mostem z ulice Boženy Němcové k zimnímu stadionu. Štola pochází z roku 1845 a při své délce 1054 m odvodňovala důl Josef - Jiří, později pak částečně i důl Max a Anna. Většina ostatních historických dědičných i těžních štol revíru ústila na den mimo katastr města. Za připomínku stojí bývalé doly v prostoru dnešního sportovního areálu Baníku Sokolov nebo u kina Alfa. Všem je jistě známý také areál dolu Bohemia při řece Ohři. Pozůstatky po dolech včetně provozních objektů na katastru města jsou dnes ale již prakticky zcela rekultivovány.
Ve vlastním městě zůstalo, na rozdíl od jeho bližšího i širšího okolí, zachováno velmi málo přímých památek na těžbu hnědého uhlí. Jako zajímavost je možné uvést ústí dědičné štoly Jiří - Josef, které je situováno pod mostem z ulice Boženy Němcové k zimnímu stadionu. Štola pochází z roku 1845 a při své délce 1054 m odvodňovala důl Josef - Jiří, později pak částečně i důl Max a Anna. Většina ostatních historických dědičných i těžních štol revíru ústila na den mimo katastr města. Za připomínku stojí bývalé doly v prostoru dnešního sportovního areálu Baníku Sokolov nebo u kina Alfa. Všem je jistě známý také areál dolu Bohemia při řece Ohři. Pozůstatky po dolech včetně provozních objektů na katastru města jsou dnes ale již prakticky zcela rekultivovány.
Památný strom - topol
Významnou dominantou středu města je rozložitý strom - topol kanadský, rostoucí v travnaté ploše na křižovatce u městského úřadu. Přestože nebude starší sta let, jako rychle rostoucí dřevina dorostl výšky 35.5 m a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí dosáhl 520 cm. Je evidován jako zákonem chráněný památný strom od roku 1984. Jeho dutý prohnutý kmen se výšce 10 m dělí do několika silných větví tvořících mohutnou korunu. Celý strom je nakloněn a v minulosti byl konzervovaný.
Významnou dominantou středu města je rozložitý strom - topol kanadský, rostoucí v travnaté ploše na křižovatce u městského úřadu. Přestože nebude starší sta let, jako rychle rostoucí dřevina dorostl výšky 35.5 m a obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí dosáhl 520 cm. Je evidován jako zákonem chráněný památný strom od roku 1984. Jeho dutý prohnutý kmen se výšce 10 m dělí do několika silných větví tvořících mohutnou korunu. Celý strom je nakloněn a v minulosti byl konzervovaný.
Zámecký park - Husovy sady
Významný krajinný prvek představuje v centru města dendrologicky nepříliš bohatý dnešní zámecký park nazývaný Husovy sady, který představuje pozůstatek bývalé zámecké zahrady a obory se zajímavými menšími vodními plochami. Je přitažlivý úpravou vodního toku a rybničních ploch na Lobezském potoce s pěknými pobřežními partiemi. Za éry Nosticů-Rhineků bývaly u parku také skleníky s pověstnou kulturou ananasů. Z významnějších dřevin stojí za zmínku vzrostlý exemplář javoru stříbrného, který je největší na Sokolovsku s obvodem kmene téměř 4 m. Ozdobou jsou pak především mohutné domácí dřeviny (porosty olše lepkavé a duby), které připomínají původní listnaté porosty Sokolovské pánve.
Významný krajinný prvek představuje v centru města dendrologicky nepříliš bohatý dnešní zámecký park nazývaný Husovy sady, který představuje pozůstatek bývalé zámecké zahrady a obory se zajímavými menšími vodními plochami. Je přitažlivý úpravou vodního toku a rybničních ploch na Lobezském potoce s pěknými pobřežními partiemi. Za éry Nosticů-Rhineků bývaly u parku také skleníky s pověstnou kulturou ananasů. Z významnějších dřevin stojí za zmínku vzrostlý exemplář javoru stříbrného, který je největší na Sokolovsku s obvodem kmene téměř 4 m. Ozdobou jsou pak především mohutné domácí dřeviny (porosty olše lepkavé a duby), které připomínají původní listnaté porosty Sokolovské pánve.
Bývalý areál myslivny, barokního domku se zbytky městského opevnění, koníren a vrchnostenských kanceláří
Málokdo z návštěvníků našeho města si při pohledu na městskou tržnici uvědomuje, že jde o bývalou hospodářskou budovu patřící k zámku, která byla využívána jako konírny. Přilehlá jednopatrová čtyřkřídlá budova, která je poznamenaná vícečetnými přestavbami, je dnes sídlem mnoha obchodů a organizací, představuje bývalé sídlo správy nosticovského panství. Oba dva objekty pocházejí z 19. století a po různých účelových přestavbách v minulosti i v současnosti nemají velkou uměleckou hodnotu. Naproti tržnici stojící budova myslivny je propojena s objektem tržnice branou s kovanou mříží, která navazuje na ohradní zeď dnešního dvora. Tento objekt z 18. století je v současné době sídlem ředitelství Okresního muzea a knihovny v Sokolově. V minulosti sloužil jako sídlo správy nosticovských lesů. Za objektem myslivny se nachází poslední zbytek městského opevnění Sokolova - zeď a část hranolové věže ze 16. století, zbudované z lomového zdiva. Vše je však dnes ukryto před zraky kolemjdoucích pod novodobými omítkami. Poslední budovou v popisovaném areálu je barokní domek s mansardovou střechou z 18. století. Původně sloužil jako obydlí zahradníka, ale později býval využíván pro pobyt vychovatelů dětí hraběcí rodiny Nosticů. Jako nejznámější vychovatelé a učitelé zde působili při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725-1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753-1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734-1801).
Málokdo z návštěvníků našeho města si při pohledu na městskou tržnici uvědomuje, že jde o bývalou hospodářskou budovu patřící k zámku, která byla využívána jako konírny. Přilehlá jednopatrová čtyřkřídlá budova, která je poznamenaná vícečetnými přestavbami, je dnes sídlem mnoha obchodů a organizací, představuje bývalé sídlo správy nosticovského panství. Oba dva objekty pocházejí z 19. století a po různých účelových přestavbách v minulosti i v současnosti nemají velkou uměleckou hodnotu.
Naproti tržnici stojící budova myslivny je propojena s objektem tržnice branou s kovanou mříží, která navazuje na ohradní zeď dnešního dvora. Tento objekt z 18. století je v současné době sídlem ředitelství Okresního muzea a knihovny v Sokolově. V minulosti sloužil jako sídlo správy nosticovských lesů.
Za objektem myslivny se nachází poslední zbytek městského opevnění Sokolova - zeď a část hranolové věže ze 16. století, zbudované z lomového zdiva. Vše je však dnes ukryto před zraky kolemjdoucích pod novodobými omítkami.
Poslední budovou v popisovaném areálu je barokní domek s mansardovou střechou z 18. století. Původně sloužil jako obydlí zahradníka, ale později býval využíván pro pobyt vychovatelů dětí hraběcí rodiny Nosticů. Jako nejznámější vychovatelé a učitelé zde působili při výchově čtyř synů hraběte Františka Antonína Nostice (1725-1794) historik a jazykovědec Josef Dobrovský (1753-1829) a historik a národní buditel František Martin Pelcl (1734-1801).
Památník turnerům padlým v I. světové válce
Pomník byl postaven ve 30. letech na pamě? padlým vojákům - členům německého tělovýchovného hnutí. Autorem originálního pojetí pomníku stojícího v Husových sadech nedaleko krytého bazénu je sokolovský malíř Tony Schönecker (1893-1979). Pomník symbolizuje hrob. V balvanu je vytesaná ležící postava mrtvého vojáka. Po stranách pomníku byly původně osazeny pamětní desky, celý pomník byl ohrazen ozdobným řetězem na hranolových sloupcích.
Pomník byl postaven ve 30. letech na pamě? padlým vojákům - členům německého tělovýchovného hnutí. Autorem originálního pojetí pomníku stojícího v Husových sadech nedaleko krytého bazénu je sokolovský malíř Tony Schönecker (1893-1979).
Pomník symbolizuje hrob. V balvanu je vytesaná ležící postava mrtvého vojáka. Po stranách pomníku byly původně osazeny pamětní desky, celý pomník byl ohrazen ozdobným řetězem na hranolových sloupcích.
Bývalý památník obětem I. světové války
Památník stával na návrší Hard nad nemocnicí nedaleko městského hřbitova. V roce 1907 zde byla postavena hrázděná rozhledna vysoká 18 metrů. Jednalo se o polygonální zděnou stavbu s dřevěnou nástavbou. V roce 1933 byla rozhledna přebudována na památník obětem I. světové války. Vyhlídková dřevěná nástavba byla zbourána a na jejím místě byla instalována pětimetrová bronzová socha Krista od sokolovského umělce Tonyho Schöneckera (1893-1979). Za II. světové války byla socha roztavena a použita pro válečné účely. O zbytek památníku se po válce nikdo nestaral, a tak z něj zbylo pouhé torzo. V poslední době se začalo uvažovat o rekonstrukci objektu zpět na vyhlídkovou věž v původní podobě z počátku století.
Památník stával na návrší Hard nad nemocnicí nedaleko městského hřbitova. V roce 1907 zde byla postavena hrázděná rozhledna vysoká 18 metrů. Jednalo se o polygonální zděnou stavbu s dřevěnou nástavbou. V roce 1933 byla rozhledna přebudována na památník obětem I. světové války. Vyhlídková dřevěná nástavba byla zbourána a na jejím místě byla instalována pětimetrová bronzová socha Krista od sokolovského umělce Tonyho Schöneckera (1893-1979). Za II. světové války byla socha roztavena a použita pro válečné účely. O zbytek památníku se po válce nikdo nestaral, a tak z něj zbylo pouhé torzo. V poslední době se začalo uvažovat o rekonstrukci objektu zpět na vyhlídkovou věž v původní podobě z počátku století.
Pamětní deska americké armádě
Na budově pošty na Starém náměstí je umístěna bronzová deska s nápisem v českém a anglickém jazyce vyjadřujícím díky americké armádě za osvobození. Deska byla instalována 28. listopadu 1945 při slavnostním rozloučení s americkými vojáky. V 50. letech byla odstraněna totalitním režimem a znovuinstalována byla v roce 1990 při příležitosti 45. výročí osvobození Sokolova.
Na budově pošty na Starém náměstí je umístěna bronzová deska s nápisem v českém a anglickém jazyce vyjadřujícím díky americké armádě za osvobození. Deska byla instalována 28. listopadu 1945 při slavnostním rozloučení s americkými vojáky. V 50. letech byla odstraněna totalitním režimem a znovuinstalována byla v roce 1990 při příležitosti 45. výročí osvobození Sokolova.
Pamětní deska dvěma oběšeným zajatcům
Po bombardování Sokolova v dubnu 1945 pomáhali s odklízením trosek i sovětští váleční zajatci. Dva z nich, Ivan Sorčak a Michal Patalaš, objevili v troskách zbytek spižírny. Hladověli a tak se pustili do jídla. Byli však při tom chyceni a pro výstrahu oběšeni na kaštanu za kostelem. Po válce jim byla v těchto místech odhalena pamětní deska.
Po bombardování Sokolova v dubnu 1945 pomáhali s odklízením trosek i sovětští váleční zajatci. Dva z nich, Ivan Sorčak a Michal Patalaš, objevili v troskách zbytek spižírny. Hladověli a tak se pustili do jídla. Byli však při tom chyceni a pro výstrahu oběšeni na kaštanu za kostelem. Po válce jim byla v těchto místech odhalena pamětní deska.
Památník sovětským zajatcům
Nemocní ruští zajatci byli posíláni do tábora pro nemocné, který byl umístěn v areálu bývalých kasáren, které stávaly v místě dnešního sídliště Vítězná. Podmínky v táboře byly velmi špatné, zdravotní péče minimální a úmrtnost nemocných byla z těchto důvodů značně vysoká. Mrtví byli pohřbíváni do masových hrobů nedaleko městského hřbitova. Do dubna 1945 jich bylo pohřbeno 2202, další byli pohřbíváni ještě v květnu, takže celkový počet přesně neznáme. Místo, kde byli mrtví pochováni, bylo označeno nejdříve březovými kříži, potom pomníčkem. Poslední úprava hřbitova ruských zajatců pochází z roku 1971, kdy zde byl postaven památník v podobě dvou prstů zdvižených k přísaze s letopočty 1941 a 1945.
Sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly
Sousoší nalezneme na Růžovém náměstí za presbytářem kostela sv. Jakuba. Bylo instalováno v roce 1746 a nechal ho na své náklady zhotovit arciděkan Jan Stephelin. Cenná ukázka barokního sochařství stojí na trojbokém podstavci se soškou okřídlené hlavičky andílka v každém rohu. Jeden andílek drží kanovnickou čepičku položenou na Bibli, druhý nese malou Pietu a třetí má prst na ústech. Třetí andílek je symbolem mlčenlivosti. Světec byl podle pověsti umučen za to, že nevyzradil zpovědní tajemství manželky Václava IV, královny Žofie. Byl mučen a nakonec svržen z Karlova mostu do Vltavy. Tyto výjevy jsou zobrazeny na třech reliéfech po stranách podstavce.
Sousoší nalezneme na Růžovém náměstí za presbytářem kostela sv. Jakuba. Bylo instalováno v roce 1746 a nechal ho na své náklady zhotovit arciděkan Jan Stephelin. Cenná ukázka barokního sochařství stojí na trojbokém podstavci se soškou okřídlené hlavičky andílka v každém rohu. Jeden andílek drží kanovnickou čepičku položenou na Bibli, druhý nese malou Pietu a třetí má prst na ústech. Třetí andílek je symbolem mlčenlivosti. Světec byl podle pověsti umučen za to, že nevyzradil zpovědní tajemství manželky Václava IV, královny Žofie. Byl mučen a nakonec svržen z Karlova mostu do Vltavy. Tyto výjevy jsou zobrazeny na třech reliéfech po stranách podstavce.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Barokní socha neznámého tvůrce stála původně u někdejší Vodní brány u dřevěného mostu přes řeku Ohři. Nově byla přemístěna socha do ulice J. K. Tyla vedle nově opraveného mostu. Na vlastní náklady ji nechal vytesat bakalář teologie a magistr filosofie a svobodných umění Jan Kryštof Kuhn. Podstavec nese latinský citát "Nikdo nedoufal v Pána a byl přemožen" s chronogramem 1828. V dolní části je vytesán obraz ležícího sv. Jana Nepomuckého.
Barokní socha neznámého tvůrce stála původně u někdejší Vodní brány u dřevěného mostu přes řeku Ohři. Nově byla přemístěna socha do ulice J. K. Tyla vedle nově opraveného mostu. Na vlastní náklady ji nechal vytesat bakalář teologie a magistr filosofie a svobodných umění Jan Kryštof Kuhn.
Podstavec nese latinský citát "Nikdo nedoufal v Pána a byl přemožen" s chronogramem 1828. V dolní části je vytesán obraz ležícího sv. Jana Nepomuckého.
Jubilejní kašna na Starém náměstí
Na náměstí byla instalována v prosinci roku 1898 a měla připomínat 50. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn - odtud název Jubilejní. Někdy se kašna nazývá Schramovou podle rodiny Schramů, která se na výstavbě kašny finančně podílela. August a Adolf (otec a syn) Schramovi byli významnými průmyslníky v oblasti chemické výroby a také patrioty svého rodného města Sokolova. Kašna byla postavena na Starém náměstí před kostelem sv. Jakuba Většího. V 50. letech byla přemístěna do nově zakládaného parku v místě bývalé čtvrti Butterscheibe, zničené při náletu spojenci v dubnu 1945. Ovšem nový park musel záhy ustoupit panelové zástavbě. Kašna byla demontována a uložena v areálu Technických služeb, částečně pak v muzeu. Opětovně byla kašna instalována na náměstí na podzim roku 1998. Veřejnosti byla slavnostně předána 27. 10. 1998 při příležitosti 80. výročí vyhlášení ČSR. Autorem výtvarného řešení kašny byl berlínský sochař von Uechtritz. Kašna je tvořena osmibokým bazénem, ke kterému vedou dva schodové stupně. Na podstavci z bloků lomového kamene je čtyřboký žulový sokl s vysunutými hranami ozdobenými plochými volutami, na kterých jsou umístěni bronzoví delfíni - chrliči vody. Na soklu leží velká kruhová bronzová mušle, uprostřed které je bronzové sousoší andílků. Na soklu uprostřed kašny je z jedné strany oválný bronzový reliéf znaku města Sokolova a na protější straně oválný reliéf s portrétem továrníka Schrama. Původně byl na soklu umístěn ještě reliéf - portrét císaře Františka Josefa I.
Na náměstí byla instalována v prosinci roku 1898 a měla připomínat 50. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn - odtud název Jubilejní. Někdy se kašna nazývá Schramovou podle rodiny Schramů, která se na výstavbě kašny finančně podílela. August a Adolf (otec a syn) Schramovi byli významnými průmyslníky v oblasti chemické výroby a také patrioty svého rodného města Sokolova.
Kašna byla postavena na Starém náměstí před kostelem sv. Jakuba Většího. V 50. letech byla přemístěna do nově zakládaného parku v místě bývalé čtvrti Butterscheibe, zničené při náletu spojenci v dubnu 1945. Ovšem nový park musel záhy ustoupit panelové zástavbě. Kašna byla demontována a uložena v areálu Technických služeb, částečně pak v muzeu. Opětovně byla kašna instalována na náměstí na podzim roku 1998. Veřejnosti byla slavnostně předána 27. 10. 1998 při příležitosti 80. výročí vyhlášení ČSR.
Autorem výtvarného řešení kašny byl berlínský sochař von Uechtritz. Kašna je tvořena osmibokým bazénem, ke kterému vedou dva schodové stupně. Na podstavci z bloků lomového kamene je čtyřboký žulový sokl s vysunutými hranami ozdobenými plochými volutami, na kterých jsou umístěni bronzoví delfíni - chrliči vody. Na soklu leží velká kruhová bronzová mušle, uprostřed které je bronzové sousoší andílků. Na soklu uprostřed kašny je z jedné strany oválný bronzový reliéf znaku města Sokolova a na protější straně oválný reliéf s portrétem továrníka Schrama. Původně byl na soklu umístěn ještě reliéf - portrét císaře Františka Josefa I.
Kašna se sokolníkem na Starém náměstí
Na náměstí byla tato kamenná kašna instalována v roce 1717, ale pravděpodobně je staršího původu. Socha sokolníka má vročení 1674 a také bazén kašny je podobný zámecké kašně s tritóny, která je z let 1672-1673. Kašna má osmiboký bazén zdobený psaníčky, sloup s mušlí a sochou sokolníka. Sokolník se psem u nohou a sokolem na ruce je podle pověsti zakladatelem města. Byl to chebský měš?an, který údajně založil Sokolí dvůr, z něhož povstal Sokolov. Podle jiné pověsti byl zakladatelem města rytíř Sebastián, který se zde usadil po návratu z křížové výpravy. Kašna připomíná chmelařskou tradici na Sokolovsku - kolem dříku sloupu se pnou chmelové ratolesti.
Mariánský sloup
Byl postaven v roce 1701 a zhotoven chebským kameníkem Vilémem Felsnerem na základě smlouvy ze 2. dubna 1699. Sloup stojí uprostřed Starého náměstí. Má čtvercovou základnu s vystouplými nárožími, na nichž jsou umístěny sochy světců s jejich typickými atributy, tj. sv. Jakuba Většího - patrona městského kostela (s biblí), sv. Antonína Paduánského - patrona klášterního kostela (s Ježíškem), sv. Floriána - ochránce před ohněm (se škopkem a domem v plamenech) a sv. Jana Nepomuckého (s křížem). Na základně je umístěn čtyřboký sokl, nesoucí vlastní sloup. Na soklu jsou střídavě zobrazeny reliéfy s okřídlenými hlavičkami andělů a rostlinnými motivy s granátovými jablky. Sloup samotný má hladký povrch a je zakončen korintskou hlavicí. Na jeho vrcholu je umístěna socha Panny Marie. Mariánský sloup byl v letech 1995-1996 restaurován studenty Akademie výtvarných umění Praha pod vedením doc. Siegla. Socha Panny Marie je volnou kopií původní sochy Panny Marie, která byla zhotovena na základě dostupné dokumentace. Původní barokní socha Immaculaty byla v 50. letech poškozena pádem a už nebyla obnovena.
Byl postaven v roce 1701 a zhotoven chebským kameníkem Vilémem Felsnerem na základě smlouvy ze 2. dubna 1699.
Sloup stojí uprostřed Starého náměstí. Má čtvercovou základnu s vystouplými nárožími, na nichž jsou umístěny sochy světců s jejich typickými atributy, tj. sv. Jakuba Většího - patrona městského kostela (s biblí), sv. Antonína Paduánského - patrona klášterního kostela (s Ježíškem), sv. Floriána - ochránce před ohněm (se škopkem a domem v plamenech) a sv. Jana Nepomuckého (s křížem).
Na základně je umístěn čtyřboký sokl, nesoucí vlastní sloup. Na soklu jsou střídavě zobrazeny reliéfy s okřídlenými hlavičkami andělů a rostlinnými motivy s granátovými jablky.
Sloup samotný má hladký povrch a je zakončen korintskou hlavicí. Na jeho vrcholu je umístěna socha Panny Marie.
Mariánský sloup byl v letech 1995-1996 restaurován studenty Akademie výtvarných umění Praha pod vedením doc. Siegla. Socha Panny Marie je volnou kopií původní sochy Panny Marie, která byla zhotovena na základě dostupné dokumentace. Původní barokní socha Immaculaty byla v 50. letech poškozena pádem a už nebyla obnovena.
Centrální škola (II. základní škola)
Koncem minulého století vyvstala v Sokolově naléhavá potřeba výstavby nové školní budovy, ve které by byl dostatek učeben pro chlapeckou i dívčí obecnou a měš?anskou školu. Z tohoto důvodu se pro novou školu vžilo pojmenování "Centrální". Stavba školy byla zahájena v roce 1893 v dnešní Rokycanově ulici a vyučování bylo zahájeno již 3. září 1894. Jedná se o dvoupatrovou rozměrnou reprezentativní budovu, postavenou v eklektistickém stylu konce 19. století. V dubnu 1945 byla poškozena při náletu amerických letadel na Sokolov. Po válce bylo v budově odsuvné středisko německého obyvatelstva. Budova byla posléze opravena a od roku 1946 se nazývala 2. obecná a měš?anská škola. Vyučování však bylo zahájeno až ve školním roce 1947-1948. V 90. letech se prováděly ve školní budově rozsáhlé stavební opravy. Dne 28. 9. 1998 byla na budově školy slavnostně odhalena pamětní deska pilotu německé národnosti Theodoru Schwarzovi, který bojoval za II. světové války v československé peruti v rámci RAF v Anglii.
Koncem minulého století vyvstala v Sokolově naléhavá potřeba výstavby nové školní budovy, ve které by byl dostatek učeben pro chlapeckou i dívčí obecnou a měš?anskou školu. Z tohoto důvodu se pro novou školu vžilo pojmenování "Centrální". Stavba školy byla zahájena v roce 1893 v dnešní Rokycanově ulici a vyučování bylo zahájeno již 3. září 1894. Jedná se o dvoupatrovou rozměrnou reprezentativní budovu, postavenou v eklektistickém stylu konce 19. století. V dubnu 1945 byla poškozena při náletu amerických letadel na Sokolov.
Po válce bylo v budově odsuvné středisko německého obyvatelstva. Budova byla posléze opravena a od roku 1946 se nazývala 2. obecná a měš?anská škola. Vyučování však bylo zahájeno až ve školním roce 1947-1948. V 90. letech se prováděly ve školní budově rozsáhlé stavební opravy.
Dne 28. 9. 1998 byla na budově školy slavnostně odhalena pamětní deska pilotu německé národnosti Theodoru Schwarzovi, který bojoval za II. světové války v československé peruti v rámci RAF v Anglii.
Městské opevnění
V minulosti býval Sokolov opevněn městskými hradbami. Fortifikaci tvořila jednoduchá hradební zeď z lomového zdiva, zesílená čtverhrannými baštami. Do města vedly tři věžové brány. Vodní neboli mostní stávala u nynějšího obchodního domu Výběr a vedla od ní cesta na Cheb. Její poslední zbytky byly zcela zbytečně odstraněny v roce 1983. Horní brána uzavírala náměstí mezi dnešní Hálkovou ulicí a Lidickým nábřežím a vedla jí cesta do Dolního Rychnova. Třetí městská brána zvaná Letní stávala v místech Rooseveltovi ulice a sloužila k výjezdu směrem do Lokte a Horního Slavkova. Kromě hradeb chránila město i řeka Ohře a vodní příkopy. Vzhledem k mnoha požárům a přestavbám města se z opevnění nezachovalo prakticky nic. Jen u budovy Myslivny na Vrchlické ulici, kde dnes sídlí ředitelství muzea, je zachován kratší úsek hradby a část obranné věže sousedící s barokním domkem čp. 160. Vše je však ukryto pod barokními fasádami.
Farní kostel sv. Jakuba Většího
Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu. Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632-1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671-1681 za Jana Hartvika Nostice - budovatele zámku a kláštera v Sokolově . V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský. Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve dvou patrech hranolová, od třetího patra polygonální, členěná mezipatrovými římsami. Barokní portál hlavního vstupu do kostela je datován rokem 1684. Věž byla stavěna v letech 1680 - 1681 a nucené práce na její stavbě vykonávali za trest nevolníci - účastníci velkého selského povstání z roku 1680. Věž svým typem patří ke stavbám ovlivněným saskou renesancí a podobné stavby se vyskytují i na jiných místech západních a severních Čech. Je zastřešena barokní bání s lucernou. V září roku 1873 při požáru města vyhořel i kostel a původní barokní báň se zřítila. V původní podobě byla obnovena až v roce 1880. Na jednolodní prostor kostela navazuje presbytář sklenutý křížovou klenbou s lunetami. Stěny lodí jsou členěny plochými pilastry, na klenbách je zajímavá renesanční štuková výzdoba. Strop lodi je klenutý, plochý, zrcadlový s lunetami. Po obou stranách kostelní lodi jsou panské oratoře. Hudební kruchta na pilířích je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Vstupní síň kostela v přízemí věže je zaklenuta renesanční hřebínkovou klenbou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie - Immaculaty ze 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu. Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993-1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.
Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu.
Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632-1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671-1681 za Jana Hartvika Nostice - budovatele zámku a kláštera v Sokolově . V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský.
Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve dvou patrech hranolová, od třetího patra polygonální, členěná mezipatrovými římsami.
Barokní portál hlavního vstupu do kostela je datován rokem 1684. Věž byla stavěna v letech 1680 - 1681 a nucené práce na její stavbě vykonávali za trest nevolníci - účastníci velkého selského povstání z roku 1680. Věž svým typem patří ke stavbám ovlivněným saskou renesancí a podobné stavby se vyskytují i na jiných místech západních a severních Čech. Je zastřešena barokní bání s lucernou. V září roku 1873 při požáru města vyhořel i kostel a původní barokní báň se zřítila. V původní podobě byla obnovena až v roce 1880.
Na jednolodní prostor kostela navazuje presbytář sklenutý křížovou klenbou s lunetami. Stěny lodí jsou členěny plochými pilastry, na klenbách je zajímavá renesanční štuková výzdoba. Strop lodi je klenutý, plochý, zrcadlový s lunetami. Po obou stranách kostelní lodi jsou panské oratoře. Hudební kruchta na pilířích je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Vstupní síň kostela v přízemí věže je zaklenuta renesanční hřebínkovou klenbou.
Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie - Immaculaty ze 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu.
Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993-1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.
Evangelický kostel sv. Tomáše
Kostel se nalézá na ulici Petra Bezruče, u nábřeží Lobezského potoka naproti II. základní, dříve Centrální škole. Koncem 19. století v době rozvoje průmyslu a dolů na Sokolovsku nastává příliv obyvatelstva a přibývá i lidí s evangelickým vyznáním. V roce 1899 byla obnovena činnost evangelické církve v Sokolově a vznikla tedy potřeba zřízení nového kostela. Kostel byl stavěn v letech 1903-1904 a slavnostně vysvěcen 19. 6. 1904. Později byla vedle něj postavena i budova fary. Kostelní budova je eklektistická stavba s použitím novorománských a secesních architektonických a výtvarných prvků. Dominantní je věž zvonice s vysokými štíty a špičatou, mědí pokrytou střechou. Jsou v ní umístěny dva zvony, které jsou viditelné velkými okny. V horní části štítu kostela je mozaika zobrazující Krista krále, mozaika s křes?anskou symbolikou je i nad vchodovými dveřmi. Interiér je velmi prostý, jak bývá zvykem u protestantských církví. Jednolodní prostora je zakončena presbytářem a má plochý dřevěný strop. Čtyřboká kazatelna je ozdobena malbami čtyř evangelistů. Na půlkruhovém hlavním oltáři je obraz Krista a klenba kněžiště je vyzdobena malbou Ducha svatého. Kostel byl v 90. letech opraven a dodnes je v užívání Českobratrské církve evangelické.
Kostel se nalézá na ulici Petra Bezruče, u nábřeží Lobezského potoka naproti II. základní, dříve Centrální škole. Koncem 19. století v době rozvoje průmyslu a dolů na Sokolovsku nastává příliv obyvatelstva a přibývá i lidí s evangelickým vyznáním. V roce 1899 byla obnovena činnost evangelické církve v Sokolově a vznikla tedy potřeba zřízení nového kostela.
Kostel byl stavěn v letech 1903-1904 a slavnostně vysvěcen 19. 6. 1904. Později byla vedle něj postavena i budova fary. Kostelní budova je eklektistická stavba s použitím novorománských a secesních architektonických a výtvarných prvků. Dominantní je věž zvonice s vysokými štíty a špičatou, mědí pokrytou střechou. Jsou v ní umístěny dva zvony, které jsou viditelné velkými okny. V horní části štítu kostela je mozaika zobrazující Krista krále, mozaika s křes?anskou symbolikou je i nad vchodovými dveřmi.
Interiér je velmi prostý, jak bývá zvykem u protestantských církví. Jednolodní prostora je zakončena presbytářem a má plochý dřevěný strop. Čtyřboká kazatelna je ozdobena malbami čtyř evangelistů. Na půlkruhovém hlavním oltáři je obraz Krista a klenba kněžiště je vyzdobena malbou Ducha svatého. Kostel byl v 90. letech opraven a dodnes je v užívání Českobratrské církve evangelické.
Kaple Nejsvětější Trojice
Původně barokní kaplička z roku 1719, stojící před klášterem kapucínů, byla původně kaplí hřbitovní. Do pozdně barokní podoby ji nechal přestavět (v letech 1772 - 1774) arciděkan Karel Müller, který v ní byl po své smrti pohřben. Kaple má půdorys obdélníku se zaoblenými rohy, s pravoúhlým závěrem, užším kněžištěm a štítem se zvoničkou. Hornoslavkovský malíř a purkmistr Eliáš Dollhopff ji vyzdobil barokními freskami v roce 1772. Nově opravená kaple vyhořela při velkém požáru města roku 1874, který zničil také její interiér. Poté byla opravena a naposledy rekonstruována v polovině 90. let 20. století. Mezi kaplí, kostelem sv. Antonína a řekou Ohří se rozkládal starý městský hřbitov, který byl na přelomu 19. a 20. století přeměněn na park a v dnešní době sloužící jako parkoviště. Dnes využívá kapli pravoslavná církev.
Původně barokní kaplička z roku 1719, stojící před klášterem kapucínů, byla původně kaplí hřbitovní. Do pozdně barokní podoby ji nechal přestavět (v letech 1772 - 1774) arciděkan Karel Müller, který v ní byl po své smrti pohřben. Kaple má půdorys obdélníku se zaoblenými rohy, s pravoúhlým závěrem, užším kněžištěm a štítem se zvoničkou. Hornoslavkovský malíř a purkmistr Eliáš Dollhopff ji vyzdobil barokními freskami v roce 1772.
Nově opravená kaple vyhořela při velkém požáru města roku 1874, který zničil také její interiér. Poté byla opravena a naposledy rekonstruována v polovině 90. let 20. století. Mezi kaplí, kostelem sv. Antonína a řekou Ohří se rozkládal starý městský hřbitov, který byl na přelomu 19. a 20. století přeměněn na park a v dnešní době sloužící jako parkoviště. Dnes využívá kapli pravoslavná církev.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského
Kapucínský klášter byl založen v období masového zakládání kapucínských klášterů v Čechách v 17. století. Řád Kapucínů byl uveden do Čech po roce 1600 a stal se jedním z důležitých článků rekatolizace v protireformačním období. Klášter, stejně jako i další katolické církevní instituce v severozápadní oblasti Čech, měl tvořit jistou přehradu proti šířícímu se protestantismu ze sousedního Saska. Klášter byl založen na popud majitele panství a kancléře Českého království Jana Hartvika Nostice. Výstavba klášterního komplexu probíhala v letech 1663-1667. V říjnu roku 1667 byl klášter slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem ze Šlejnic. Klášter tvoří soubor budov konventu obklopujících čtvercový rajský dvůr s kruhovou studnou. Areálu dominuje stavba klášterního kostela sv. Antonína Paduánského s vysokým raně barokním trojúhelníkovým štítem. Klášter přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován za známé akce proti církevním řádům, kterou prováděla tehdejší pověstná státní bezpečnost. V 50. letech zde byla umístěna Československá armáda a klášter byl značně zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dobu Antonín, která zničila část zahrady a kapli sv. Anny z roku 1782. V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. Z tohoto důvodů je klášter i kostel dobře stavebně zabezpečen. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v současné době je prázdný a uvažuje se o jeho dalším využití, např. jako koncertní síň. V roce 1999 byla zahájena celková rekonstrukce silně zdevastované Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem. Péčí Městského úřadu Sokolov byla hrobka uvedena do původního stavu, rakve opraveny a kosterní pozůstatky pohřbených pietně uloženy. Hrobka byla za účasti představitelů města, členů kapucínského řádu a široké veřejnosti znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999 světícím biskupem Paďourem.
Kapucínský klášter byl založen v období masového zakládání kapucínských klášterů v Čechách v 17. století. Řád Kapucínů byl uveden do Čech po roce 1600 a stal se jedním z důležitých článků rekatolizace v protireformačním období. Klášter, stejně jako i další katolické církevní instituce v severozápadní oblasti Čech, měl tvořit jistou přehradu proti šířícímu se protestantismu ze sousedního Saska.
Klášter byl založen na popud majitele panství a kancléře Českého království Jana Hartvika Nostice. Výstavba klášterního komplexu probíhala v letech 1663-1667. V říjnu roku 1667 byl klášter slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem ze Šlejnic. Klášter tvoří soubor budov konventu obklopujících čtvercový rajský dvůr s kruhovou studnou. Areálu dominuje stavba klášterního kostela sv. Antonína Paduánského s vysokým raně barokním trojúhelníkovým štítem. Klášter přežil období rušení klášterů za vlády Josefa II. a byl v provozu až do roku 1950, kdy byl zlikvidován za známé akce proti církevním řádům, kterou prováděla tehdejší pověstná státní bezpečnost. V 50. letech zde byla umístěna Československá armáda a klášter byl značně zdevastován. Klášter ohrozila i postupující těžba dobu Antonín, která zničila část zahrady a kapli sv. Anny z roku 1782.
V objektu kláštera působil od roku 1961 Městský podnik bytového hospodářství, nyní Sokolovská bytová s.r.o. Z tohoto důvodů je klášter i kostel dobře stavebně zabezpečen. Kostel sloužil v minulosti jako skladový prostor, v současné době je prázdný a uvažuje se o jeho dalším využití, např. jako koncertní síň.
V roce 1999 byla zahájena celková rekonstrukce silně zdevastované Nosticovské hrobky pod klášterním kostelem. Péčí Městského úřadu Sokolov byla hrobka uvedena do původního stavu, rakve opraveny a kosterní pozůstatky pohřbených pietně uloženy. Hrobka byla za účasti představitelů města, členů kapucínského řádu a široké veřejnosti znovu slavnostně vysvěcena 20. 12. 1999 světícím biskupem Paďourem.
Hornický dům
Hornický dům byl postaven v letech 1923-1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Prostředky na stavbu byly získány z tzv. uhelného fondu (10% podíl z čistého výtěžku dolu) a z haléřového fondu, který vznikl ukládáním drobných haléřů z výplat a z prodeje jednokorunových poukázek tzv. cihel. Dne 4. října 1925 byl Krajský hornický dům (Bergarbeiterkreishaus) slavnostně předán sociálnědemokratické Unii horníků a hornictvu falknovsko - loketského revíru. Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života a až do odtržení pohraničí byl i jedním z mála center antifašistických sil v okrese. V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný "Jeden den ze života horníka" z roku 1923 od karlovarského sochaře Wilhelma Srba - Schlossbauera (1890-1962). Reliéf je složen ze čtyř samostatných částí : "Rozloučení", "Cesta do práce", "Práce ve štole" a "Po celodenní námaze". V letech 1969-1970 byl objekt rozsáhle rekonstruován. Fasáda Hornického domu byla obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V současné době je Hornický dům sídlem Městského kulturního střediska a je využíván ke kulturním účelům.
Hornický dům byl postaven v letech 1923-1924 podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Prostředky na stavbu byly získány z tzv. uhelného fondu (10% podíl z čistého výtěžku dolu) a z haléřového fondu, který vznikl ukládáním drobných haléřů z výplat a z prodeje jednokorunových poukázek tzv. cihel. Dne 4. října 1925 byl Krajský hornický dům (Bergarbeiterkreishaus) slavnostně předán sociálnědemokratické Unii horníků a hornictvu falknovsko - loketského revíru. Hornický dům se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života a až do odtržení pohraničí byl i jedním z mála center antifašistických sil v okrese.
V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf pojmenovaný "Jeden den ze života horníka" z roku 1923 od karlovarského sochaře Wilhelma Srba - Schlossbauera (1890-1962). Reliéf je složen ze čtyř samostatných částí : "Rozloučení", "Cesta do práce", "Práce ve štole" a "Po celodenní námaze".
V letech 1969-1970 byl objekt rozsáhle rekonstruován. Fasáda Hornického domu byla obložena bílými mramorovými deskami, byla vyměněna okna a upravena střecha. V současné době je Hornický dům sídlem Městského kulturního střediska a je využíván ke kulturním účelům.
Historická radnice čp. 129/32
Renesanční budova na historickém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna prakticky do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Jednopatrová budova je průčelím situována do prostoru Starého náměstí. V průčelí je zachován goticko - renesanční vstupní portál, na kterém jsou v rohových cviklech umístěny medailóny. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Okna nad portálem jsou trojitě sdružena, zatímco ostatní okna v přízemí i prvním patře jsou sdružena dvojitě. Na hřebenu střechy stávala malá věžička, kterou roku 1794 zasáhl blesk. Jen díky jejímu odsekání se zabránilo šíření požáru na město. Další požáry se radnici vyhnuly. Na počátku 19. století bylo klasicistně upraveno průčelí a provedeny některé dispoziční změny. Kromě městského šenku zde bývala i radní síň, na níž navazovala archiv. Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století, později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a. s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.
Renesanční budova na historickém náměstí byla postavena okolo roku 1540 a přestavěna prakticky do dnešní podoby po požáru ve 30. letech 17. století. Jednopatrová budova je průčelím situována do prostoru Starého náměstí. V průčelí je zachován goticko - renesanční vstupní portál, na kterém jsou v rohových cviklech umístěny medailóny. V nadpraží je dochován chybný městský znak (sokol sedí místo na trojvrší na větvi pařezu). Okna nad portálem jsou trojitě sdružena, zatímco ostatní okna v přízemí i prvním patře jsou sdružena dvojitě.
Na hřebenu střechy stávala malá věžička, kterou roku 1794 zasáhl blesk. Jen díky jejímu odsekání se zabránilo šíření požáru na město. Další požáry se radnici vyhnuly.
Na počátku 19. století bylo klasicistně upraveno průčelí a provedeny některé dispoziční změny. Kromě městského šenku zde bývala i radní síň, na níž navazovala archiv.
Svému účelu sloužila radnice až do poloviny 20. století, později se stala sídlem generálního ředitelství Sokolovské uhelné a. s., která ji v roce 1995 zrekonstruovala.
Bojovník od Sokolova
Památník stojí u křižovatky před budovou městského úřadu. Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimní ústroji se samopalem v ruce. Byl slavnostně odhalen 11. 11. 1951 a jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého. Byl postaven na pamě? prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova dne 8. 3. 1943 v tehdejším SSSR. V podstavci je symbolicky uložena prs? z bojiště.
Památník stojí u křižovatky před budovou městského úřadu. Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimní ústroji se samopalem v ruce. Byl slavnostně odhalen 11. 11. 1951 a jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého. Byl postaven na pamě? prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova dne 8. 3. 1943 v tehdejším SSSR. V podstavci je symbolicky uložena prs? z bojiště.
© PARKHOTEL Sokolov | © DONEX PRAHA-CZ s. r. o. - webdesign